2.05.2014

Česká škola: co bylo a co nás čeká

Provoz české školičky v Aucklandu jsme zahájily začátkem roku 2013, nyní máme před sebou (únor 2014) začátek dalšího semestru.  Cílem české školy v Aucklandu je seznamovat děti krajanů s českou kulturou a češtinou, aby byly schopné komunikovat se svými prarodiči, rodinou a českými kamarády a aby měly základní povědomí o zemi, z níž pocházejí oba nebo jeden z rodičů.   


Shrnutí roku 2013
Scházely jsme se společně s našimi žáčky a jejich maminkami každé pondělí v 16 hodin v Albany Hall (North Shore, Auckland). Dětí chodilo někdy více, někdy méně. Při plném počtu jsme měly 16 žáčků, což byl na kapacitu pronajaté haly již velmi hojný počet. Hráli jsme si, zpívali si, malovali a hlavně si povídali česky. Děti vítala každou hodinu stejná písnička, kterou si postupem času všechny oblíbily. 
Pro děti jsme si připravovaly témata z běžného života (rodina, okolí, roční období, jídlo, denní režim atd.), aby byly schopné diskutovat o různých situacích se svými českými kamarády. Připravovaly jsme si na hodiny k jednotlivým tématům různé výukové materiály, pracovní listy, písničky, děti si odnášely domů i domácí úkoly. 
Pro některé z dětí byla výuka náročnější, pro jiné velmi jednoduchá. Rozdílná úroveň češtiny byla pro nás učitelky nejobtížnější. Zkombinovat, resp. rozdělit děti do správných skupinek podle jazykové úrovně a zároveň věku, aby se nenudily a něco se naučily, bylo komplikované, ale snad se nám to podařilo. Děti se ve školičce bavily a těšily se na své nové kamarády, s nimiž se každé pondělí vídaly. Kromě pravidelných vyučovacích hodin jsme zorganizovaly v rámci školy i několik víkendových akcí, abychom seznámily s provozem školičky i ostatní krajany žijící v Aucklandu.    

My jako učitelky jsme se učily taktéž – pro všechny z nás to byla v minulém roce nová zkušenost. Do budoucna už víme, jak metodicky postupovat, jaké aktivity preferovat, čeho se vyvarovat, zkrátka získaly jsme cenné zkušenosti, které budeme dále v české školičce uplatňovat.  

Kam směřujeme
Naším cílem je, aby se děti domluvily aspoň v základních jednoduchých situacích se svými českými kamarády a prarodiči. To, že existují i další děti, které mluví česky, je pro děti ze smíšených rodin (většinou česká maminka a anglicky mluvící tatínek) velmi důležité zjištění. Děti, které se pohybují v anglicky mluvícím školním prostředí, si totiž od útlého předškolního věku osvojují angličtinu mnohem jednodušeji než češtinu a angličtina potom logicky začíná jako jejich komunikační jazyk převažovat. My jsme přijaly nesnadný úkol pomoci maminkám udržet češtinu v povědomí dětí aspoň na té úrovni, aby byly schopné povídat si a hrát si s českými dětmi v češtině. Neklademe si příliš ambiciózní cíle jako například naučit děti bezchybnému českému pravopisu, ale chtěly bychom, aby ti starší uměly číst jednoduché české texty a třeba i napsat jednoduchý pohled nebo mail babičce do Čech. Současně si chceme v dalším roce povídat s dětmi o českých tradicích, zpívat si české písničky a číst si z knížek o České republice (materiály nám poskytl mimo jiné i český konzulát v Sydney a využíváme i mnoho vlastních).             
V dalším semestru jsme zvolily víkendovou formu výuky, budeme se scházet jednou za 14 dní v neděli na dvě vyučovací hodiny. Chtěly jsme tímto vyjít vstříc i dětem, které to mají na North Shore dál a v týdnu se k nám obtížně dostávají. Kromě toho chceme pokračovat i v organizování víkendových akcí pro děti, plánujeme v dalším roce například soutěžní hry v přírodě, stopovanou a společné kempování pro rodiny našich žáčků. Doufáme, že budou všichni, malí i velcí, s dalším provozem české školičky spokojení a že nám zachovají přízeň.



Lucie Kaufnerová a Zuzana Pištěcká