Provoz české
školičky v Aucklandu jsme zahájily začátkem roku 2013, nyní máme před
sebou (únor 2014) začátek dalšího semestru. Cílem české školy v Aucklandu je
seznamovat děti krajanů s českou kulturou a češtinou, aby byly schopné
komunikovat se svými prarodiči, rodinou a českými kamarády a aby měly základní
povědomí o zemi, z níž pocházejí oba nebo jeden z rodičů.
Scházely jsme se
společně s našimi žáčky a jejich maminkami každé pondělí v 16 hodin
v Albany Hall (North Shore, Auckland). Dětí chodilo někdy více, někdy
méně. Při plném počtu jsme měly 16 žáčků, což byl na kapacitu pronajaté haly
již velmi hojný počet. Hráli jsme si, zpívali si, malovali a hlavně si povídali
česky. Děti vítala každou hodinu stejná písnička, kterou si postupem času všechny
oblíbily.
Pro děti jsme si
připravovaly témata z běžného života (rodina, okolí, roční období, jídlo,
denní režim atd.), aby byly schopné diskutovat o různých situacích se svými
českými kamarády. Připravovaly jsme si na hodiny k jednotlivým tématům různé
výukové materiály, pracovní listy, písničky, děti si odnášely domů i domácí
úkoly.
Pro některé
z dětí byla výuka náročnější, pro jiné velmi jednoduchá. Rozdílná úroveň
češtiny byla pro nás učitelky nejobtížnější. Zkombinovat, resp. rozdělit děti
do správných skupinek podle jazykové úrovně a zároveň věku, aby se nenudily a
něco se naučily, bylo komplikované, ale snad se nám to podařilo. Děti se ve
školičce bavily a těšily se na své nové kamarády, s nimiž se každé pondělí
vídaly. Kromě pravidelných vyučovacích hodin jsme zorganizovaly v rámci
školy i několik víkendových akcí, abychom seznámily s provozem školičky i
ostatní krajany žijící v Aucklandu.
My jako učitelky
jsme se učily taktéž – pro všechny z nás to byla v minulém roce nová
zkušenost. Do budoucna už víme, jak metodicky postupovat, jaké aktivity
preferovat, čeho se vyvarovat, zkrátka získaly jsme cenné zkušenosti, které budeme
dále v české školičce uplatňovat.
Kam směřujeme
Naším cílem je,
aby se děti domluvily aspoň v základních jednoduchých situacích se svými
českými kamarády a prarodiči. To, že existují i další děti, které mluví česky,
je pro děti ze smíšených rodin (většinou česká maminka a anglicky mluvící
tatínek) velmi důležité zjištění. Děti, které se pohybují v anglicky
mluvícím školním prostředí, si totiž od útlého předškolního věku osvojují
angličtinu mnohem jednodušeji než češtinu a angličtina potom logicky začíná
jako jejich komunikační jazyk převažovat. My jsme přijaly nesnadný úkol pomoci
maminkám udržet češtinu v povědomí dětí aspoň na té úrovni, aby byly
schopné povídat si a hrát si s českými dětmi v češtině. Neklademe si
příliš ambiciózní cíle jako například naučit děti bezchybnému českému
pravopisu, ale chtěly bychom, aby ti starší uměly číst jednoduché české texty a
třeba i napsat jednoduchý pohled nebo mail babičce do Čech. Současně si chceme
v dalším roce povídat s dětmi o českých tradicích, zpívat si české
písničky a číst si z knížek o České republice (materiály nám poskytl mimo
jiné i český konzulát v Sydney a využíváme i mnoho vlastních).
V dalším
semestru jsme zvolily víkendovou formu výuky, budeme se scházet jednou za 14
dní v neděli na dvě vyučovací hodiny. Chtěly jsme tímto vyjít vstříc i
dětem, které to mají na North Shore dál a v týdnu se k nám obtížně
dostávají. Kromě toho chceme pokračovat i v organizování víkendových akcí
pro děti, plánujeme v dalším roce například soutěžní hry v přírodě,
stopovanou a společné kempování pro rodiny našich žáčků. Doufáme, že budou
všichni, malí i velcí, s dalším provozem české školičky spokojení a že nám
zachovají přízeň.
Lucie Kaufnerová
a Zuzana Pištěcká
