6.05.2012

Singa konečně v Aucklandu



Petr Ondráček, který strávil osm měsíců sám na své plachetnici, připlul v sobotu 2. června do Westhaven Mariny. Na molo ho přišly přivítat desítky krajanů a tým ČT

I když původně nezamýšlel v Aucklandu kotvit, události posledních týdnů jeho obdivuhodné plavby rozhodly o tom, že svou cestu na Novém Zélandě ukončil. Jeho loď byla po bouři u Tasmánie vážně poškozena a pokračování v cestě by bylo příliš riskantní. Ale i tak, klobouk dolů před Petrem Ondráčkem – na cestu napříč oceány se vydal v září 2011 zcela sám a netušil, co všechno ho čeká. Mnozí z těch, kteří se v sobotu zúčastnili slavnostního přivítání, se podivili nad „velikostí“ Singy a obdivovali Petrovu odvahu. „S tím tedy ani na Mácháč….“, bylo slyšet z mola...
Ačkoli byl Petr Ondráček už pár dní v Aucklandu, do Westhaven Mariny slavnostně připlul v sobotu 2. června kolem 16 hodiny. Na molu ho čekal tým kameramanů České televize, který Petrovu plavbu sledoval už od jejího počátku, a asi třicet krajanů. 
Petr neskrýval své překvapení a nadšení z toho, že po tak dlouhé době vidí najednou tolik lidí a že všichni čekají právě na něj. Hned po přiražení Singy k molu měli zájemci možnost nahlédnout do podpalubí lodi a prohodit s Petrem pár slov a pak jsme se všichni přesunuli do klubu Royal New Zealand Yacht Squadron, který pro tuto příležitost poskytl své prostory.
 
 Vyprávění u guláše a plzeňského piva 

V sále jachtařského klubu nás kromě výborného guláše Hanky R. a dalších dobrot českých a slovenských kuchařek čekalo zajímavé vyprávění o plavbě, i tom, co jí předcházelo.
Petr Ondráček si zavzpomínal na své začátky na vodě a připomenul i hlavní důvod, který ho vedl k přesedlání z kajaku na jachtu. „Já jsem si tehdy naivně myslel, že mě vítr bude vozit. Ale to jsem se dost spletl. Na jachtě je to pouze z jedné třetiny práce větru, ty další dvě třetiny jsou tvrdá dřina, kdy musíte zkombinovat přes deset profesí do jedné.“ Sám původně vystudoval radiotechniku na ČVUT a potom vystřídal spoustu profesí v oblasti námořnictví, které mu poskytly skvělý základ pro jeho expedice a plavby.

Co vedlo k předčasnému ukončení cesty   

Samotná příprava na plavbu kolem světa mu zabrala skoro 20 let. Singu stavěl deset let a potom dalších osm věnoval jejímu přizpůsobení k této plavbě. Původně zamýšlel, že odstartuje na jihu Anglie a potom se tam také vrátí. Vše ale nakonec dopadlo jinak….„U Tasmánie jsem se dvakrát převrátil o 180 ° a přišel jsem o dvoje plachty. Ale kromě toho jsem ztratil i spoustu času a kdybych jel dál, tak připluju k mysu Horn v červenci, kdy tam jsou největší bouře, a to bych jen na náhradních plachtách taky nemusel přežít“. Tak objasnil Petr důvody k tomu, že nakonec své plány přehodnotil. Roli v tom sehrál i slib manželce, že to bude v jeho 63 letech (!) opravdu poslední cesta na moře…              
Paradoxně nejvíce problému neměl ani tak s nástrahami moře, ale s elektronikou. Kromě dalších přístrojů mu vypovědělo službu pět autopilotů a nakonec doplul na „autopilota z gumycuku“. České ruce a nápaditost se zkrátka nezapřou…

Nemám rád delfíny   

Během posezení s Petrem Ondráčkem jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí - jak se čelí v sólo posádce obrovským vlnám a nepříznivým větrům, jak probíhá komunikace se světem, co všechno je člověk schopen sám na lodi opravit, jak se získává pitná voda, jak vypadá jídelníček mořeplavce a třeba i to, proč nemá Petr rád delfíny. „Pokaždé, když jsem viděl delfíny, se něco přihodilo. A že jich před Nových Zélandem bylo!“ Dojezd byl totiž pro Singu dost dramatický - při obeplouvání jižního ostrova ztratila Singa lopatku ve vrtuli motoru. I přesto byl Petr nucený motor na dojezd do Aucklandu spustit, protože přestal foukat vítr a vzhledem k přítomnosti televizního štábu nemohl už déle čekat. Spuštění motoru ovšem dle Petrova očekávání nedopadlo dobře a do lodi začalo zatékat.
 „Zkrátka musel jsem zavolat pomoc, do přístavu mne odtáhli a první noc v Aucklandu jsem přespal na jeřábu“.  
Měli jsme také možnost prohlédnout si, jak vypadá speciální trvanlivý chleba, který pro Petra upekla pekárna v Hradci Králové – vydrží tři roky a je prý „strašně dobrej“ - a balíčky s „hotovkami“, které tvořily hlavní část Petrova jídelníčku. I když si jídlo Petr vychvaloval, po osmi měsících takové mírně stereotypní stravy není divu, že si smlsnul na guláši, domácích buchtách a vychlazené Plzni!   

A co dál? 

Nyní čekají Petra Ondráčka opravy lodi, generální úklid a taky se chce porozhlédnout po severním ostrově. Singa stále kotví ve Westhaven Marině (na molu G), takže kdo se v sobotu nezúčastnil akce, chce si s Petrem popovídat a prohlédnout si loď, má možnost. 
Pan Ondráček se určitě rád pozná s dalšími krajany! Dle informací hlavní organizátorky Dany Dunford (bez které by tato vydařená akce neproběhla) je Singa na prodej - více informací případným zájemcům Dana určitě ráda poskytne.             


Kromě toho, že jsme měli jedinečnou možnost poznat se se sympatickým mořeplavcem, byla tato akce i další příležitostí pro členy klubu Čechů a Slováků v Aucklandu potkat se, popovídat si a naplánovat další společné akce. Tou největší, která Čechy a Slováky v nejbližší době čeká, je tradiční zimní ples. Uskuteční se v srpnu, tentokrát současně s karnevalem pro děti, opět v sále Polského klubu. O detailech, včetně přesného termínu plesu, vás budeme na našem blogu co nejdříve informovat.       

LK