Petr Ondráček, který
strávil osm měsíců sám na své plachetnici, připlul v sobotu 2. června do
Westhaven Mariny. Na molo ho přišly přivítat desítky krajanů a tým ČT.
I když původně nezamýšlel v Aucklandu kotvit, události
posledních týdnů jeho obdivuhodné plavby rozhodly o tom, že svou cestu na Novém
Zélandě ukončil. Jeho loď byla po bouři u Tasmánie vážně poškozena a
pokračování v cestě by bylo příliš riskantní. Ale i tak, klobouk dolů před
Petrem Ondráčkem – na cestu napříč oceány se vydal v září 2011 zcela sám a
netušil, co všechno ho čeká. Mnozí z těch, kteří se v sobotu
zúčastnili slavnostního přivítání, se podivili nad „velikostí“ Singy a
obdivovali Petrovu odvahu. „S tím tedy ani na Mácháč….“, bylo slyšet
z mola...
Ačkoli byl Petr Ondráček už pár dní v Aucklandu, do
Westhaven Mariny slavnostně připlul v sobotu 2. června kolem 16 hodiny. Na
molu ho čekal tým kameramanů České televize, který Petrovu plavbu sledoval už
od jejího počátku, a asi třicet krajanů.
Petr neskrýval své překvapení a
nadšení z toho, že po tak dlouhé době vidí najednou tolik lidí a že
všichni čekají právě na něj. Hned po přiražení Singy k molu měli zájemci možnost
nahlédnout do podpalubí lodi a prohodit s Petrem pár slov a pak jsme se
všichni přesunuli do klubu Royal New Zealand Yacht Squadron, který pro tuto příležitost
poskytl své prostory.
Vyprávění u guláše a plzeňského piva
V sále jachtařského klubu nás kromě výborného guláše
Hanky R. a dalších dobrot českých a slovenských kuchařek čekalo zajímavé
vyprávění o plavbě, i tom, co jí předcházelo.
Petr Ondráček si zavzpomínal na své začátky na vodě a
připomenul i hlavní důvod, který ho vedl k přesedlání z kajaku na jachtu. „Já
jsem si tehdy naivně myslel, že mě vítr bude vozit. Ale to jsem se dost spletl.
Na jachtě je to pouze z jedné třetiny práce větru, ty další dvě třetiny jsou
tvrdá dřina, kdy musíte zkombinovat přes deset profesí do jedné.“ Sám původně vystudoval
radiotechniku na ČVUT a potom vystřídal spoustu profesí v oblasti
námořnictví, které mu poskytly skvělý základ pro jeho expedice a plavby.
Co vedlo k
předčasnému ukončení cesty
Samotná příprava na plavbu kolem světa mu zabrala skoro 20
let. Singu stavěl deset let a potom dalších osm věnoval jejímu přizpůsobení
k této plavbě. Původně zamýšlel, že odstartuje na jihu Anglie a potom se
tam také vrátí. Vše ale nakonec dopadlo jinak….„U Tasmánie jsem se dvakrát
převrátil o 180 ° a přišel jsem o dvoje plachty. Ale kromě toho jsem ztratil i spoustu
času a kdybych jel dál, tak připluju k mysu Horn v červenci, kdy tam
jsou největší bouře, a to bych jen na náhradních plachtách taky nemusel přežít“.
Tak objasnil Petr důvody k tomu, že nakonec své plány přehodnotil. Roli
v tom sehrál i slib manželce, že to bude v jeho 63 letech (!) opravdu
poslední cesta na moře…
Paradoxně nejvíce problému neměl ani tak s nástrahami
moře, ale s elektronikou. Kromě dalších přístrojů mu vypovědělo službu pět
autopilotů a nakonec doplul na „autopilota z gumycuku“. České ruce a
nápaditost se zkrátka nezapřou…
Nemám rád delfíny
Během posezení s Petrem Ondráčkem jsme se dozvěděli
spoustu zajímavostí - jak se čelí v sólo posádce obrovským vlnám a
nepříznivým větrům, jak probíhá komunikace se světem, co všechno je člověk
schopen sám na lodi opravit, jak se získává pitná voda, jak vypadá jídelníček
mořeplavce a třeba i to, proč nemá Petr rád delfíny. „Pokaždé, když jsem viděl
delfíny, se něco přihodilo. A že jich před Nových Zélandem bylo!“ Dojezd byl
totiž pro Singu dost dramatický - při obeplouvání jižního ostrova ztratila
Singa lopatku ve vrtuli motoru. I přesto byl Petr nucený motor na dojezd do
Aucklandu spustit, protože přestal foukat vítr a vzhledem k přítomnosti
televizního štábu nemohl už déle čekat. Spuštění motoru ovšem dle Petrova
očekávání nedopadlo dobře a do lodi začalo zatékat.
„Zkrátka musel jsem zavolat
pomoc, do přístavu mne odtáhli a první noc v Aucklandu jsem přespal na
jeřábu“.
Měli jsme také možnost prohlédnout si, jak vypadá speciální
trvanlivý chleba, který pro Petra upekla pekárna v Hradci Králové – vydrží
tři roky a je prý „strašně dobrej“ - a balíčky s „hotovkami“, které
tvořily hlavní část Petrova jídelníčku. I když si jídlo Petr vychvaloval, po osmi
měsících takové mírně stereotypní stravy není divu, že si smlsnul na guláši,
domácích buchtách a vychlazené Plzni!
A co dál?
Nyní čekají Petra Ondráčka opravy
lodi, generální úklid a taky se chce porozhlédnout po severním ostrově. Singa
stále kotví ve Westhaven Marině (na molu G), takže kdo se v sobotu
nezúčastnil akce, chce si s Petrem popovídat a prohlédnout si loď, má
možnost.
Pan Ondráček se určitě rád pozná s dalšími krajany! Dle informací
hlavní organizátorky Dany Dunford (bez které by tato vydařená akce neproběhla) je
Singa na prodej - více informací případným zájemcům Dana určitě ráda
poskytne.
Kromě toho, že jsme měli jedinečnou
možnost poznat se se sympatickým mořeplavcem, byla tato akce i další příležitostí
pro členy klubu Čechů a Slováků v Aucklandu potkat se, popovídat si a
naplánovat další společné akce. Tou největší, která Čechy a Slováky v nejbližší
době čeká, je tradiční zimní ples. Uskuteční se v srpnu, tentokrát
současně s karnevalem pro děti, opět v sále Polského klubu. O
detailech, včetně přesného termínu plesu, vás budeme na našem blogu co nejdříve
informovat.
LK
